Hanzovní město Hamburk je velký a starý přístav – odjakživa se tu tedy potkávali lidi z celé Evropy i světa. Volba místa konání mého on-arrival semináře EVS proto byla od začátku jasná.
O tom, jak takový on-arrival seminář probíhá, už tady bylo napsáno hodně. Některé věci ale prostě nejdou sdílet slovy. Společné vaření těstovin s Italem z Ravenny, rozhovory o smyslu života vedené ve čtyřech jazycích zároveň nebo večerní řízená meditace v němčině? O tom je zbytečné psát, to se prostě musí zažít.
Co už ale za pár řádků stojí, jsou postřehy různých lidí ze všech koutů Evropy o Česku a Češích. Podařilo se mi jich za celý týden nasbírat opravdu hodně, takže se podělím o ty nejzajímavější.
Co o Česku říkali Španělé (resp. Katalánci)?
“Si si, hodně mých kámošů bylo v Česku na Erasmu.”
Poměrně milým překvapením bylo, že i v katalánské Gironě znají kromě Prahy i Brno a další města v Česku. A hlavně, že je mají rádi. Jsou to totiž jejich oblíbené destinace pro studijní pobyty Erasmus+. Důvodem této obliby jsou (relativně) nižší životní náklady spojené s vysokou kvalitou výuky i ostatních služeb.
Ve Španělsku (pardon, Katalánsku) evidentně dobře vědí, co to znamená poměr cena/výkon.
Co o Česku říkali Francouzi?
Jedním slovem: “rien”. Jednou větou: “Víš, my ve Francii o východní Evropě moc nemluvíme.”
Což teda v boření národnostních stereotypů o arogantních Francouzích moc nepomohlo. Byli to ale fajn lidi a díky skeči Gada Elmaleha “Jak jsem začal kouřit”, muzice kapely Noir Désir a filmům s Belmondem jsme prolomili ledy a hodně se nasmáli.
Mimochodem: doufám, že si díky mně aspoň někdo z nich toho Kunderu nakonec přečte...
Co o Česku říkali Rakušani?
“Hodně lidí od nás si k vám jezdí přes hranice kupovat cigarety, protože jsou levnější.”
Oproti Rakousku je u nás výrazně levněji. Proto je tam Česko oblíbeným cílem výletů za kulturou i přízemním konzumem. Rakušani na našem semináří většinou pocházeli z okolí Lince, takže měli procestované hlavně jižní Čechy a rozplývali se nad krásou Českého Krumlova i celkovou životní pohodou v naší zemi.
Společnou řeč jsme našli téměř doslova: slangové české výrazy jako kšeft nebo ksicht totiž pocházejí z rakouské němčiny. Stejně jako třeba naše půvabné brněnské slůvko lont (venkov).
Co o Česku říkali Poláci a Ukrajinci?
“Ne, že bych chtěla tvrdit, že jsi typický Čech. Ale nakonec s tebou byla fakt sranda, což tak nějak odpovídá našemu ukrajinskému stereotypu o Češích.”
Účastníci z Polska a Ukrajiny se shodli na tom, že v jejich zemích panuje obraz Čechů jakožto věčných srandistů, kteří berou věci s humorem a nadhledem. Starší generace Poláků se proto prý na Čechy dívaly trochu s despektem – jako na národ Pepíků, kteří postrádají jakoukoliv hrdost a vážnost. Později narozeným Polákům je už ale tento uvolněný přístup k životu sympatický (viz třeba knížky a články Mariuse Szczygiela).
Nakonec jsme se stejně všichni shodli, že nikdo z nás vlastně vůbec není typickým zástupcem svého národa. Koneckonců – narazili jste už někdy (kromě anekdotických knížek) na typického Čecha, Němce nebo Žida?
David