Kde jsem vlastně byla? Hádejte
Na začátku listopadu jsem strávila týden v jednom historickém městě v Durynsku. Zkuste uhodnout, ve kterém. V roce 1919 zde byla přijata Ústava Německé říše, podle níž bylo Německo ustanoveno parlamentní demokratickou republikou. Období trvalo do roku 1933 než převzal moc Adolf Hitler coby říšský kancléř. S další nápovědou se musíme ohlédnout trochu dál do minulosti. Konkrétně do 19. století. Slyšeli jste někdy o tzv. “čtyřhvězdí”? O umělcích jako jsou Goethe, Schiller, Wieland nebo Herder? Pokud ne, ve městě, o němž je řeč, byste o nich slyšeli mnohokrát. Například ve městě jsou označená místa, kde Goethe určitou dobu pobýval a jestliže byste se chtěli dozvědět o něm víc, je možnost navštívit ve městě Goethovo muzeum. A poslední nápověda. Během svého týdenního pobytu jsem měla příležitost v rámci našeho On-arrival meetingu navštívit národní divadlo, před nímž se nachází sochy Goetheho a Schillera. Konec nápověd. Myslím, že jste všichni došli ke správné odpovědi. Na konci října jsem se vydala do Výmaru.
21 účastníků z 12 zemí, kteří dohromady umí 16 cizích jazyků
Věřím, že každý z nás si odnesl z našeho společného týdne něco, co ho určitým způsobem ovlivnilo. Pro moji spolubydlící to byla především příhoda, jak poslední noc špatně seskočila ze schodů a pak další ráno sotva mohla chodit a nějakým zázračným způsobem přežila zpáteční cestu vlakem, během níž musela šestkrát přestupovat. Příběh končí fotkou její nohy v ortéze a k tomu poznámka: “I have to pay for my stupidity.” Vtipný na tom je, že ještě pár dní před zraněním se mnou vtipkovala o tom, že se musí pochválit, protože za těch pár dní ve Výmaru se nezranila a nemusela využít služeb CIGNY, naši pojišťovny.
Carpe diem
Pokud jde o mě, tak kromě příběhu o zranění mojí milované spolubydlící jsem si odnesla z Výmaru i jiné věci. Například si nikdy neříkejte, že si zahrajete jen jedno kolo městečka Palerma a pak půjdete spát. Dopadne to tak, že půjdete spát spíš tak o 4 hodiny později, než jste původně zamýšleli. Na druhou stranu - nedostatek spánku můžete vždycky zažehnat šálkem kávy (a když už se jedná o velký deficit, tak několikery). A pak jet dál. Navštívit národní divadlo. Jít do kavárny nebo hospody a tam obsadit ty největší stoly. Uspořádat si karaoke night a poslouchat, jaký máme všichni talent na zpěv. Stálo to hodně energie, ale nemůžu říct nic jiného než to, že to stálo za to. V tom složení, ve kterém jsme se tam všichni sešli, se už neuvidíme. Takže stálo za to se ochudit o pár hodin spánku. Spát jsem pak mohla kdykoliv po příjezdu zpátky do Regensburgu. A o tom to je, užít si ten moment, kde právě jste.
Tami