Přijet, potkat a postupně poznávat

26. 11. 2018

Kde jsem vlastně byla? Hádejte

Na začátku listopadu jsem strávila týden v jednom historickém městě v Durynsku. Zkuste uhodnout, ve kterém. V roce 1919 zde byla přijata Ústava Německé říše, podle níž bylo Německo ustanoveno parlamentní demokratickou republikou. Období trvalo do roku 1933 než převzal moc Adolf Hitler coby říšský kancléř. S další nápovědou se musíme ohlédnout trochu dál do minulosti. Konkrétně do 19. století. Slyšeli jste někdy o tzv. “čtyřhvězdí”? O umělcích jako jsou Goethe, Schiller, Wieland nebo Herder? Pokud ne, ve městě, o němž je řeč, byste o nich slyšeli mnohokrát. Například ve městě jsou označená místa, kde Goethe určitou dobu pobýval a jestliže byste se chtěli dozvědět o něm víc, je možnost navštívit ve městě Goethovo muzeum. A poslední nápověda. Během svého týdenního pobytu jsem měla příležitost v rámci našeho On-arrival meetingu navštívit národní divadlo, před nímž se nachází sochy Goetheho a Schillera. Konec nápověd. Myslím, že jste všichni došli ke správné odpovědi. Na konci října jsem se vydala do Výmaru.

21 účastníků z 12 zemí, kteří dohromady umí 16 cizích jazyků

Věřím, že každý z nás si odnesl z našeho společného týdne něco, co ho určitým způsobem ovlivnilo. Pro moji spolubydlící to byla především příhoda, jak poslední noc špatně seskočila ze schodů a pak další ráno sotva mohla chodit a nějakým zázračným způsobem přežila zpáteční cestu vlakem, během níž musela šestkrát přestupovat. Příběh končí fotkou její nohy v ortéze a k tomu poznámka: “I have to pay for my stupidity.” Vtipný na tom je, že ještě pár dní před zraněním se mnou vtipkovala o tom, že se musí pochválit, protože za těch pár dní ve Výmaru se nezranila a nemusela využít služeb CIGNY, naši pojišťovny.

Carpe diem

Pokud jde o mě, tak kromě příběhu o zranění mojí milované spolubydlící jsem si odnesla z Výmaru i jiné věci. Například si nikdy neříkejte, že si zahrajete jen jedno kolo městečka Palerma a pak půjdete spát. Dopadne to tak, že půjdete spát spíš tak o 4 hodiny později, než jste původně zamýšleli. Na druhou stranu - nedostatek spánku můžete vždycky zažehnat šálkem kávy (a když už se jedná o velký deficit, tak několikery). A pak jet dál. Navštívit národní divadlo. Jít do kavárny nebo hospody a tam obsadit ty největší stoly. Uspořádat si karaoke night a poslouchat, jaký máme všichni talent na zpěv. Stálo to hodně energie, ale nemůžu říct nic jiného než to, že to stálo za to. V tom složení, ve kterém jsme se tam všichni sešli, se už neuvidíme. Takže stálo za to se ochudit o pár hodin spánku. Spát jsem pak mohla kdykoliv po příjezdu zpátky do Regensburgu. A o tom to je, užít si ten moment, kde právě jste.

Tami

Ankommen, erfahren und allmählich alles erleben

26. 11. 2018

Wo war ich eigentlich? Rate mal

Anfang November habe ich eine Woche in einer historischen Stadt in Thüringen verbracht. Versucht zu erraten, in welcher Stadt ich war. Um euch ein wenig zu helfen, habe ich für euch ein paar Fakts zusammengestellt: Im Jahr 1919 wurde in dieser Stadt die Verfassung des Deutsches Reiches verabschiedet, wonach Deutschland zu einer parlamentarisch-demokratischen Republik geworden ist. Dieser Zeitabschnitt zog sich bis ins Jahr 1933, als dann Adolf Hitler die Herrschaft als neuer Reichskanzler übernahm. Damit ihr die Frage, wo ich war, beantworten könnt, reisen wir noch weiter zurück in die Vergangenheit. Genauer gesagt ins 19. Jahrhundert. Habt ihr schon jemals den Begriff „Viergestirn” gehört? Von Künstlern wie Goethe, Schiller, Wieland oder Herder? Falls nicht, würdet ihr in der von mir beschriebenen Stadt vieles über das Genannte erfahren. In der Stadt gibt es beispielsweise gekennzeichnete Orte, an denen Goethe eine bestimmte Zeit seines Lebens verbracht hat. Falls ihr aber mehr darüber erfahren möchtet, besteht die Möglichkeit, dort das Goethe-Nationalmuseum zu besuchen. Und nun mein letzter Tipp: Während meines einwöchigen On-arrival Seminars hatte ich die Gelegenheit, das Nationaltheater, in dem Plastiken von Goethe und Schiller ausgestellt sind, zu besuchen.
So nun reicht es mit der Hilfestellung. Habt ihr eine Antwort gefunden? Ende Oktober ging es für mich....richtig, nach Weimar!

21 Teilnehmer aus 12 Ländern, die insgesamt 16 Fremdsprachen sprechen können

Ich glaube, dass alle von uns in der Woche etwas Besonderes erlebt haben, das jeden einzelnen auf bestimmte Art und Weise geprägt hat. Für meine Mitbewohnerin war es die eine Nacht, in der sie die Treppe ungünstig runtergesprungen ist und deshalb am nächsten Morgen kaum noch gehen konnte. Obwohl sie während ihrer Rückfahrt sechsmal umsteigen musste, hat sie den Weg auf wundersame Weise überlebt. Die Geschichte endete mit dem Foto, das sie mir am nächsten Tag geschickt hat. Auf diesem Foto wird ihr Bein durch eine Bandage gestützt. Dazu schrieb sie: „I have to pay for my stupidity.” Das Witzige daran ist, dass sie noch ein paar Tage zuvor aus Spaß gesagt hatte: „Ich muss mich selber schon mal loben, da ich mich hier in Weimar bis jetzt noch nicht verletzt habe und ich somit auch keine Dienste von CIGNA (der Versicherung) benötige.”

Carpe diem

Neben der Geschichte meiner lieben Mitbewohnerin habe ich in Weimar auch andere Dinge erlebt. Beispielsweise, dass man niemals sagen sollte, dass man nur eine Runde des Spiels Mord in Palermo mitspielt und danach gleich ins Bett geht. Letztendlich ist es so ausgegangen: Ich bin vier Stunden später als geplant ins Bett gegangen. Aber man muss es so sehen: Den Schlafmangel kann man immer mit Kaffee bekämpfen. Und mit der Unterstützung des Kaffees, konnte ich mit meinem spannenden Programm fortfahren: das Nationaltheater besuchen, in ein Café gehen und so viele Plätze wie möglich reservieren, eine Karaoke-Nacht veranstalten und zuhören, wie begabt jeder von uns singen kann. Das beschreibt meine On-arrival Zeit eigentlich ganz gut. Die ganze Woche kostete jeden von uns zwar viel Energie, aber trotzdem kann ich nur sagen, dass sich das gelohnt hat. In Weimar waren wir eine Gruppe, in der wir uns wahrscheinlich so niemals getroffen, geschweige denn überhaupt kennengelernt hätten. Also ist es schon in Ordnung, wenn ich nicht so viel zum Schlafen gekommen bin. Denn schlafen konnte ich genug, als ich wieder zurück in Regensburg war. Und genau das ist der Punkt: Genieße jeden Tag und nutze jede Gelegenheit, die sich dir bietet.

Tami