Můj první měsíc v Plzni coby dobrovolnice

12. 10. 2018

Už uběhl měsíc od chvíle, kdy jsem vyrazila ze svého rodného města do České republiky. Než jsem odjela, byla jsem zvědavá a těšila se na můj nový domov, který na mě v Plzni čeká. Stejně si ale myslím, že je přirozené mít před ročním pobytem v zahraničí strach z neznáma i ze všeho, co tam člověka může potkat. Nebudu nic zastírat, jednou z mých největších obav bylo to, že se s nikým neseznámím a budu mít potíže se v cizí zemi domluvit. Ale už po tak krátké chvilce tady vám teď můžu říct, že ani jedna z těch obav se nenaplnila. Abyste si mohli udělat lepší obrázek o mém začátku tady v Plzni, zkusím vám krátce přiblížit pár svých prvních zkušeností.

Mám to štěstí, že nejsem jediný dobrovolník v Plzni, a tak jsem se už v prvním týdnu seznámila s dalšími čtyřmi milými dobrovolnicemi. Kromě nich jsem se spřátelila jak s Čechy, tak s Němci, které jsem poznala při večerním posezení u piva nebo v klubu.

Způsoby, jak se s ostatními dorozumět, jsou různé. Samozřejmě je nejjednodušší, když můžu s ostatními mluvit anglicky nebo dokonce německy, (což se teda zas tak často nestává). Ale když mi aspoň částečně rozumí nebo třeba trochu německy umí, tak to většinou stačí. I když už jsem se taky párkrát ocitla v situaci, kdy mi byla moje angličtina ani němčina naprosto k ničemu. Třeba v lékárně nebo u doktora. V takových případech jsem byla vděčná za moji milou mentorku Maiku, která mi se vším pomohla.  A co dělám ve chvíli, kdy se mnou není Maika a německy ani anglicky mi nikdo nerozumí? Divili byste se, ale mimika spolu s gestikulací někdy řekne víc než cokoliv jiného.

Teď se snažím zlepšit svoji zatím ne moc dobrou češtinu a sbírat zkušenosti jakožto člen kanceláře Tandemu. Dnes večer se koná první Stammtisch, který je každoročně pořádaný dobrovolníky  z Tandemu. Těším se na další lidi, se kterými se tu poznám a na přátelství, která tady navážu.

Vzhledem k tomu, že jsem se už v prvním měsíci naučila (a poznala) mnoho nových věcí, vyhlížím i do následujících měsíců velmi pozitivně! :)

Julia

Mein erster Monat als Freiwillige in Pilsen

12. 10. 2018

Nun ist Pilsen schon seit mehr als einem Monat meine neue Heimat. Ich hatte eine riesen Vorfreude auf mein neues Zuhause. Ich denke jedoch auch , dass es normal ist vor dem ersten längeren und alleinigen Aufenthalt  im Ausland ein paar Ängste zu haben...und ich muss ehrlich mit euch sein, bei mir war das auch nicht anders. Meine beiden größten Ängste waren es keine neuen Leute kennen zu lernen und mich nicht in diesem fremden Land verständigen zu können.  Ich kann euch aber nun schon, nach so einer kurzen Zeit hier, sagen, dass das nicht nötig gewesen wäre. Damit ihr das etwas besser nachvollziehen könnt, fasse ich euch kurz meine Erfahrungen in diesen zwei Bereichen zusammen.

Ich habe das Glück nicht die einzige Freiwillige hier in Pilsen zu sein und somit hatte ich dann auch schon nach der ersten Woche neue Bekanntschaft mit den vier anderen echt netten freiwilligen Mädels gemacht. Aber auch neben den anderen Freiwilligen in Pilsen habe ich schon ein paar Tschechen und andere Deutsche kennengelernt, die ich hauptsächlich über das Ausgehen am Abend (egal, ob bei einem genüsslichen Bier, in einem Club etc.) kennenlernte.

Um mit den Menschen hier zu kommunizieren gibt es verschiedene Lösungen. Die einfachste ist natürlich wenn mein Gesprächspartner Englisch oder sogar Deutsch kann, was hier nicht allzu selten vorkommt (naja in dem Maße, dass sie es wenigstens ein bisschen verstehen bzw. sprechen können, aber zum verständigen reicht es meistens). Die zweite Möglichkeit die ich für mich gefunden habe, ist die Hilfe meiner lieben und netten Mentorin Maika. Sie hilft mir in Situationen in denen ein wenig Deutsch oder Englisch nicht reichen. So z.B. wenn ich zur Apotheke oder zu einem Arzt muss. Wenn keiner dieser beiden Lösungen möglich ist, bleibt mir immer noch Mimik und Gestik, was auch manchmal mehr helfen kann als man denkt.

Momentan bin ich dabei meine noch nicht wirklich vorhandenen Tschechisch Kenntnisse zu verbessern und immer mehr Erfahrungen als Mitglied von Tandem zu sammeln. Heute Abend findet auch der erste allmonatliche Stammtisch statt, der jedes Jahr von dem Freiwilligen bei Tandem organisiert wird…dieses Mal also von mir. Ich bin gespannt und freue mich schon neue Bekanntschaften zu machen und neue Kontakte zu knüpfen.

Ich schaue den nächsten Monaten sehr optimistisch entgegen, da ich für diese kurze Zeit jetzt schon eine Menge erlebt, kennengelernt und gelernt habe! :)

Julia

Kultura Kultur Němčina Deutsch Stipendia Stipendien Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Studium Studium Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Cestování Reisen Blog Blog Čeština Tschechisch Stáže & práce Praktikum & Arbeit Semináře Seminare News News