Jedno velké díky

23. 7. 2019

Vzpomínám si, že před 11 měsíci jsem si po příjezdu v hlavě pomyslela, že se těším na ty dny, kdy už ten život v Regensburgu budu mít víc zaběhnutý, nebudu se ztrácet v úzkých uličkách a nebudu potřebovat GPS navigaci, když někam půjdu (na to doteď čekám a možná se těch dnů do konce srpna už ani nedočkám) anebo na dny, kdy už budu zvyklá na pracovní režim a nebudu se tolik prát s němčinou, případně že aspoň nebudu koukat vykuleně, že jsem z jedný věty rozuměla jen slovu "und". Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem neměla trochu obavy z toho, že jsem vkročila do něčeho nového. Ty obavy ale neměly šanci se naplnit.

Kolegové. Účast na školeních. Asistence. Fotografování. Organizace semináře. Pro všechny ostatní se můžou výše uvedené pojmy jevit jen jako obyčejná součást jakékoli jiné práce. Mně se ale při těchto slovech přemítá nespočet vzpomínek, jak se moji kolegové postupně přeměnili spíše v přátelský okruh lidí, se kterými mám tu čest i spolupracovat. Být na školení nezní možná moc zábavně a záživně, ale já se jich vždycky účastnila spolu s Julií, takže o srandu bylo postaráno. Občas to zašlo tak daleko, že jsme si samy musely připomenout, že jsme přijely pracovně, a tak bychom měly být aspoň trochu seriózní. Díky událostem, na které jsem během roku jezdila, jsem poznala řadu nových měst. Výmar, Mnichov, Norimberk, Naumburg, Drážďany, Esslingen…

Je pravda, že jsem během uplynulého roku poznala spoustu nových tváří a navázala nová přátelství. V prvním okamžiku si člověk pomyslí, že je to přece skvělé, ale na druhou stranu to zároveň představuje jeden z velkých důvodů, proč ten odchod a loučení bude tak naplněný rozporuplnými pocity. Líbí se mi ale myšlenka, že odteď kdykoli uslyším určité názvy německých měst, nespojí se mi to s geografickými fakty (pokud vůbec jsem kdy nějakými disponovala), ale s lidmi, jež jsem tam poznala a časem, který jsem tam s nimi strávila.
Sedmidenní pobyt ve Výmaru ─ můj první skutečně multi-kulti zážitek ─ fórum v Mnichově, přičemž návštěvu v tomto hlavním městě Bavorska jsem příjemně propojila s ubytováním u své dlouholeté kamarádky, jež tam žije ─ slavné vánoční trhy v Norimberku s holkama, které jsem poznala ve Výmaru ─ pětidenní pobyt v Naumburgu - další multi-kulti zážitek… ten výčet by byl opravdu sáhodlouhý a stejně by to nešlo vystihnout přesně tak, jak to cítím.

10 z 10 bodů je málo
Jen těžce se mi vyjadřuje, jak moc jsem vděčná za všechny ty zážitky a zkušenosti. Nebylo to jen růžové, což však k tomu ale patří. Často jsem byla v Česku dotazována, co vlastně teď dělám, když mám po maturitě a nestuduji. Bylo to celkem obtížné popsat, protože bohužel tahle cenná příležitost dělat dobrovolnický rok v zahraničí není tolik známá. Je to obrovská škoda. Mně osobně se totiž ten rok zapsal hluboko do srdce. Jestli bych měla ohodnotit, co všechno mi Tandem dal, tak 10 z 10 bodů je málo.

Tami

Ein riesiges Dankeschön

23. 7. 2019

Ich erinnere mich, dass ich mir vor 11 Monaten gedacht habe, dass ich mich schon darauf freue, wenn ich mich an mein neues Leben in Regensburg gewöhnt habe, wenn ich mich endlich in den engen Straßen auskenne, ohne GPS-Navigation zu brauchen (worauf ich bis jetzt warte und vielleicht erreiche ich dieses Ziel bis Ende August nicht mehr) oder wenn ich nicht mehr mit Deutsch kämpfe, bzw. wenn ich zumindest von einem Satz etwas mehr als das Wort “und” verstehe. Ich wäre nicht ehrlich, wenn ich sagen würde, dass ich mich davor nicht gefürchtet habe, diesen neuen Schritt nach vorn zu machen. Diese Befürchtung hatte sich aber nicht erfüllt.

Kollegen. Teilnahme an der Schulungen. Assistenz. Fotografieren. Organisierung von Seminaren. Für manche sind diese oben genannten Begriffe nur übliche Tätigkeiten einer Arbeit. Für mich jedoch bedeuten diese Wörter eine große Unmenge von Erinnerungen, wie meine Kollegen langsam zu meinen Freunden geworden sind, mit denen ich die Ehre habe zu arbeiten. Es scheint, dass es nicht fesselnd ist am Wochenende an einer Schulung teilzunehmen. Aber ich garantiere euch, die Teilnahme an einer Schulung mit Julia - die ist total anders. Es hat uns immer Spaß gemacht und wir mussten uns oft daran erinnern, dass wir dienstlich an der Schulung teilnehmen. Deswegen sollten wir ein bisschen seriös bleiben. Dank der Veranstaltungen hatte ich auch die große Gelegenheit, eine Reihe von neuen Städten zu entdecken. Weimar, München, Nürnberg, Dresden, Esslingen…

Ich schätze sehr, dass ich in dem vergangenen Jahr eine große Zahl von neuen Gesichter kennengelernt habe und neue Freundschaften knüpfte. Einerseits denke ich im ersten Moment, dass es ja super ist, andererseits ist mir klar, dass genau das einer von vielen Gründen ist, warum ich den Abschied so mit den gemischtenen Gefühlen empfinden werde.
Wenn ich aber ab jetzt bestimmte Namen von den deutschen Städten höre, erinnere ich mich sicher nicht an geografische Daten (falls ich über diese überhaupt verfüge), sondern an die Leute, die ich da kennengelernt habe und die Zeit, die ich da mit ihnen verbrachte. Die Idee gefällt mir sehr.
Ein siebentägiger Aufenthalt in Weimar - meine wirklich allererste multi-kulti Erfahrung ─ Forum in München, das ich mit dem Besuch bei einer Freundin verband ─ Ein Ausflug nach Nürnberg, um den berühmten Weihnachtsmarkt zu sehen, mit Mädels, mit denen ich mich in Weimar anfreundete ─ ein fünftägiger Aufenthalt in Naumburg - nächste multi-kulti Erfahrung… Die Aufzählung wäre tatsächlich seitenlang und sowieso könnte ich nicht genau beschreiben, was ich spüre.

10 von 10 Punkten reichen nicht
Ich finde es wirklich schwierig auszudrücken, wie dankbar ich für alle Erlebnisse und Erfahrungen bin. Natürlich war es nicht immer rosig, aber das gehört dazu. Ich wurde in Tschechien oft gefragt, was ich eigentlich jetzt in Deutschland mache, wenn ich nicht studiere. Es war nicht so einfach zu erklären, weil leider die wertvolle Gelegenheit - einen Freiwilligendienst im Ausland zu machen - nicht so bekannt ist. Was echt Schade ist. Für mich persönlich bleibt dieses Jahr für immer in meinem Herz. Wenn ich auswerten müsste, was mir Tandem gegeben hat, dann würden 10 von 10 Punkten nicht reichen.

Tami