Vzpomínám si, že před 11 měsíci jsem si po příjezdu v hlavě pomyslela, že se těším na ty dny, kdy už ten život v Regensburgu budu mít víc zaběhnutý, nebudu se ztrácet v úzkých uličkách a nebudu potřebovat GPS navigaci, když někam půjdu (na to doteď čekám a možná se těch dnů do konce srpna už ani nedočkám) anebo na dny, kdy už budu zvyklá na pracovní režim a nebudu se tolik prát s němčinou, případně že aspoň nebudu koukat vykuleně, že jsem z jedný věty rozuměla jen slovu "und". Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem neměla trochu obavy z toho, že jsem vkročila do něčeho nového. Ty obavy ale neměly šanci se naplnit.
Kolegové. Účast na školeních. Asistence. Fotografování. Organizace semináře. Pro všechny ostatní se můžou výše uvedené pojmy jevit jen jako obyčejná součást jakékoli jiné práce. Mně se ale při těchto slovech přemítá nespočet vzpomínek, jak se moji kolegové postupně přeměnili spíše v přátelský okruh lidí, se kterými mám tu čest i spolupracovat. Být na školení nezní možná moc zábavně a záživně, ale já se jich vždycky účastnila spolu s Julií, takže o srandu bylo postaráno. Občas to zašlo tak daleko, že jsme si samy musely připomenout, že jsme přijely pracovně, a tak bychom měly být aspoň trochu seriózní. Díky událostem, na které jsem během roku jezdila, jsem poznala řadu nových měst. Výmar, Mnichov, Norimberk, Naumburg, Drážďany, Esslingen…
Je pravda, že jsem během uplynulého roku poznala spoustu nových tváří a navázala nová přátelství. V prvním okamžiku si člověk pomyslí, že je to přece skvělé, ale na druhou stranu to zároveň představuje jeden z velkých důvodů, proč ten odchod a loučení bude tak naplněný rozporuplnými pocity. Líbí se mi ale myšlenka, že odteď kdykoli uslyším určité názvy německých měst, nespojí se mi to s geografickými fakty (pokud vůbec jsem kdy nějakými disponovala), ale s lidmi, jež jsem tam poznala a časem, který jsem tam s nimi strávila.
Sedmidenní pobyt ve Výmaru ─ můj první skutečně multi-kulti zážitek ─ fórum v Mnichově, přičemž návštěvu v tomto hlavním městě Bavorska jsem příjemně propojila s ubytováním u své dlouholeté kamarádky, jež tam žije ─ slavné vánoční trhy v Norimberku s holkama, které jsem poznala ve Výmaru ─ pětidenní pobyt v Naumburgu - další multi-kulti zážitek… ten výčet by byl opravdu sáhodlouhý a stejně by to nešlo vystihnout přesně tak, jak to cítím.
10 z 10 bodů je málo
Jen těžce se mi vyjadřuje, jak moc jsem vděčná za všechny ty zážitky a zkušenosti. Nebylo to jen růžové, což však k tomu ale patří. Často jsem byla v Česku dotazována, co vlastně teď dělám, když mám po maturitě a nestuduji. Bylo to celkem obtížné popsat, protože bohužel tahle cenná příležitost dělat dobrovolnický rok v zahraničí není tolik známá. Je to obrovská škoda. Mně osobně se totiž ten rok zapsal hluboko do srdce. Jestli bych měla ohodnotit, co všechno mi Tandem dal, tak 10 z 10 bodů je málo.
Tami