Vždycky jsem si přála (a to myslím naprosto vážně) dávat si pravidelně čerstvý preclík k snídani a to samozřejmě obnášelo pobyt v Německu - takže jsem jen těžko věřila, že se mi někdy toto přání splní… a ono se splnilo.
Teď je preclík nejen mou častou snídaní, kdy ho ještě zdokonaluji salátem, Bergkäsem nebo Leberkäsem, ale také mě doprovází na téměř každé cestě. S každou cestou se mi vybaví, jaký preclík(y) jsem snědla. Tak třeba sýrový s pepřovým mě provedli Mnichovem, máslový mě uvítal v Marktredwitzu, dva másloví s pažitkou mi zkrátili dlouhou cestu z Berlína... a mohla bych dále pokračovat, protože za těch pár měsíců tady jsem toho procestovala poměrně hodně :-)
Takže preclík není pro mě jen tak obyčejné pečivo, nýbrž skvělý společník...až do posledního kousku.
A jak se mi tu vůbec daří? Pokud držím v ruce preclík, tak dobře :-)
P.S.: Asi na konci mé služby udělám výstavu. A hádejte jakou? Samozřejmě preclíkovou. Protože si troufám tvrdit, že tolik fotek preclíků jen tak někdo nemá :-) a vášeň pro Laugengebäck asi taky ne.
Moni