Milý Regensburg, jsem tady
To jsou dny a to bez debaty
(Přeloženo z originálu Das sind die Tage ohne Frage)
Přede mnou nádraží,
Vlak přichází na svou kolej.
Takhle to jedného dne
Vypadá v jedném městě,
Které je pro mě
Jedno obrovské bludiště.
Já i hodně lidí tady dnes vystupujeme.
Po prvních dnech
Dostanou ulice i svá jména.
Den za dnem poznává člověk víc,
Jaké to je – v Regensburgu být.
Navzdory svému jménu prší tady
Stejně jako i jinde.
Kolik řečí, tolik lidí.
Vlastně vůbec ne – vždy je víc
Jazyků jako lidí.
V Tandemu mluví se česky i německy.
Z toho pak úplně nová
Slova vznikají.
Nejsou v tom žádné
čary ani věda.
A tak nějak vypadá
V Tandemu všední den.
Slovní hříčky a legrace,
Ale taky v kanclu jistá židle,
Na které jsem, pilně pracující,
dlouhé hodiny seděla,
abych česko-německé výrazy
vzájemně srovnala.
Když je všechno pro člověka nové,
Nejde to vždy snadno.
Když se něco podělá,
Ví každý přesně,
Odkud vítr vane.
Ale s jednou skvělou kontaktní osobou,
(A pro jistotu nemám jen jednu,
ale rovnou čtyři)
Jde všechno víc jak jen dobře.
A víte co?
Z chyb se učí člověk nejlíp
A zažije u toho to nejdůležitější,
A to spoustu legrace.
Tak nějak vypadaly mé první dny v Regensburgu. Od 15. září 2023, kdy jsem přijela do Regensburgu, abych zde strávila rok jako dobrovolnice v TANDEMu – Koordinačním centru česko-německých výměn mládeže, uplynulo více než půl roku. O svém pobytu v Regensburgu jsem chtěla napsat blogový příspěvek už dříve, ale… A teď přichází (asi) očekávaná výmluva, že jsem neměla čas. Výmluva, která je zčásti výmluva, ale zčásti opravdu důvod, proč začínám psát první příspěvek až teď, i když jsem se na něj moc těšila. Posledních pár týdnů bylo neuvěřitelně nabitých, co se týče mé dobrovolnické služby, a hodně jsem byla na cestách. Ale o tom až později.
Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, sedím v bistru Mezi Řádky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Praha je jedním z míst v Česku a na Slovensku, které je pro mě domov. A bistro „Mezi Řádky“ je jedním z mých nejoblíbenějších míst na celém světě, takže volba místa pro začátek psaní mého prvního blogového příspěvku byla jasná. Mimochodem, právě tady v bistru Mezi Řádky jsem se v v létě 2023 rozhodla pro dobrovolnickou službu v Tandemu. Takže jdeme na to. Mám ještě pár hodin, než budu muset spěchat na hlavní nádraží, abych nezmeškala vlak do Regensburgu.
Od prvních dnů až po každodenní život v kanceláři Tandemu
Když jsem 15. září 2023 dorazila do Regensburgu, bylo nádherné počasí. Svítilo slunce, a zatímco jsem se potila v autobuse se dvěma těžkými kufry a stejně těžkým batohem, lidé se koupali v Dunaji. Z okna autobusu jsem závistivě pozorovala ty, kteří s sebou nemuseli tahat žádná zavazadla a místo toho si mohli naplno užívat koupání v řece. Kéž bych se k nim mohla přidat, nejlépe hned, říkala jsem si v duchu. Ale toho dne mě čekaly důležité povinnosti. Musela jsem najít kancelář Tandemu, seznámit se s novými kolegy, vyzvednout si klíče od svého nového bytu v Regensburgu a mnoho dalšího.
Doris a Steffi byly první kolegyně, které jsem v kanceláři potkala. Přivítaly mě velmi přátelsky a nabídly mi jahodový dort a ovoce, což mi padlo moc dobře. Pak mě provedly kanceláří a já se seznámila s dalšími kolegyněmi: Kathi, Luckou a Míšou. Poté, co jsme se představily, mi Míša dala číslo svého mobilního telefonu a řekla, že se můžu ozvat, kdybych chtěla o víkendu něco společně podniknout. Takové okamžiky vždycky zahřejí u srdce – tím spíš, když jste v cizím městě, kde nikoho neznáte. Po předání klíčů mi Steffi pomohla převézt zavazadla do mého nového bytu. To je od ní milé, pomyslela jsem si. Jednopokojový byt, ve kterém budu během svého ročního pobytu v Regensburgu bydlet, se nachází na okraji města. Na konci dne jsem byla plná dojmů a také unavená, vlastně opravdu vyčerpaná. Ale zároveň jsem byla naplněná vnitřním klidem a šla jsem spát s dobrým pocitem, že jsem tady správně.
Přestože se kancelář Tandemu nachází v centru města a je vlastně snadné ji najít, bylo pro mě s mou špatnou orientací první dny opravdovou výzvou najít správnou cestu do kanceláře. Dnes už se tomu mohu smát, protože kancelář je opravdu vzdálená jen pět minut chůze od autobusové zastávce Arnulfsplatz, kde každý den vystupuji. Dokážu se ale velmi dobře vcítit do svého tehdejšího já a velmi si vážím toho, že tu vždy byl a je někdo, kdo mi ukázal cestu. Lidé jsou tu obecně velmi přátelští a rádi pomohou. Čas od času se mě dokonce kolemjdoucí ptají, jestli mi mohou pomoci, když hledám nějakou konkrétní ulici v Regensburgu a tvářím se u toho opravdu zoufale. Například jedna sympatická starší žena mi ukázala správnou cestu, když jsem byla na cestě na svůj první Gesamtteam, tedy schůzku celého týmu německé kanceláře Tandemu.
Celý regensburský tým Tandemu se pravidelně – přibližně jednou za tři týdny – schází a probírá aktuální témata z jednotlivých oblastí práce a získává informace, které jsou důležité pro všechny kolegy. Celý tým byl jednou z prvních rutin Tandemu, s kterými jsem se obeznámila. Dostala jsem také přístup k různým počítačovým programům, které potřebuji pro práci v kanceláři – včetně platformy DINA.international, která se používá pro videokonference. Během prvních dnů jsem postupně poznávala pracovní oblasti svých kolegů. A mile mě překvapilo, když jsem zjistila, jak velká je podpora česko-německé výměny mládeže. Kromě mimoškolních a školních programů existují také programy i pro předškolní děti. Během seznamovacího setkání jsem poprvé slyšela termín „jazyková animace“. Co se vám vybaví, když slyšíte slovo „jazyková animace“? Je to vlastně hravá metoda, jak lidem přiblížit cizí jazyk a odbourat tak jazykové bariéry. Obvykle stojíte v kruhu a někdy jazyková animace zahrnuje také tanec a zpěv. V Tandemu se s jazykovou animací člověk setkává poměrně často, ať už na služebních cestách nebo na společných týmových setkáních.
Teď, když jsem získala přehled o práci v Tandemu, mohla jsem se pustit do svého skutečního dobrovolnického úkolu: projektu ahoj.info. O něm vám povím více v dalším příspěvku!