Můj krásný rok v Tandemu
Ahoj všichni! Můj poslední příspěvek bude o štěstí a mém dobrovolnickém roce v Tandemu, protože tato témata k sobě neoddělitelně patří.
Jak poznáte, že jste šťastní? Je to tím, že každý den musíte bezpodmínečně zažít něco skvělého a nového? Nebo jsou opravdové zdroje štěstí možná na první pohled neviditelné a někdy považované za samozřejmost? Možná obojí a možná je to u každého individuální. Já sama jsem zjistila, že mohu být šťastná dvěma různými způsoby: Buď ve chvílích, kdy mě pocity štěstí naplní díky něčemu konkrétnímu, nebo v každém okamžiku, pokud vím, že moje nejdůležitější zdroje štěstí – moje rodina, přátelé, vědomí mého pro mě správného životního směřování – jsou tady vždy. Bez ohledu na to, kde jsem a co právě dělám.
Podle mých zkušeností člověk pozná své štěstí také podle toho, že se často usmíváte, aniž byste k tomu museli mít konkrétní důvod. Jednoduše cítíte a víte, že se váš život ubírá správným směrem.
Že jsem u Tandemu šťastná, jsem si uvědomila docela brzy. Zpočátku však šlo o tu fázi štěstí, během níž si plně neuvědomujete, jaké máte štěstí. To štěstí, které se skládá z nenápadných a krátkých okamžiků. Chvíle, kdy si uvědomíte, že se věnujete smysluplným věcem. Okamžiky, kdy si uvědomíte, že jste narazili na dobré lidi, kteří jsou nejen spolehliví a pracovití, ale také přátelští a nesmírně laskaví.
Kolegové z Tandemu tady byli vždy pro mě, ať už šlo o pracovní nebo osobní záležitosti. I přes práci, které bylo někdy víc než dost, si vždycky našli čas, aby se mě zeptali, jak se mi daří a co je u mě nového.
Když se vám nahromadí spousta hezkých chvil, zažijete přechod z fáze štěstí jedna do fáze štěstí dvě, během níž si své štěstí plně uvědomíte a užíváte si ho plnými doušky. Moje šťastné okamžiky, které jsem během tohoto roku zažila, jsou opravdu rozmanité: patří k nim každodenní život v kanceláři, zajímavé projekty a spousta zábavy s kolegy z Tandemu, četné výlety po celém Německu, exkurze, karaoke a nekonečné popíjení kávy s přáteli a známými v Regensburgu. Velmi důležité a nezapomenutelné byly a jsou okamžiky, kdy mi náhodní kolemjdoucí věnovali úsměv. V neposlední řadě musím v kategorii „šťastných okamžiků“ zmínit i ty, které zpočátku šťastné nebyly, ale pomohly mi v životě někam se posunout a za které jsem zpětně vděčná.
V duchu si ze všech těchto okamžiků skládám mozaiku. Mozaika je velmi podobná květině. Květině, kterou pojmenuji květina času. Květina času proto, že jsem všechny tyto krásné okamžiky neprožila najednou, nýbrž postupně. Pokud vám přijde, že se gotická mozaika na obrázku květu času nápadně podobá gotickým oknům kostela na mnichovském Mariánském náměstí, tušíte správně. V Mnichově, když jsem byla na úvodním semináři pro dobrovolníky ESK, mě napadlo, že to, co prožívám během své dobrovolnické služby v Tandemu, vytváří krásnou a pestrou mozaiku vzpomínek.
Čas mé dobrovolné služby v Tandemu utekl jako voda. Pozítří odjíždím z Regensburgu a do té doby toho musím stihnout ještě poměrně dost. Kromě balení kufrů a úklidu bytu se musím rozloučit se všemi přáteli v Regensburgu. Chtěla bych jim i svým kolegům z Tandemu ze srdce poděkovat za svůj krásný rok v Regensburgu. Za všechny ty úžasné věci, které jsme spolu zažili, a za všechno, co jsem se s nimi, od nich a s nimi naučila.
Jednou z mnoha věcí, kterých si na svých kolegyních z Tandemu velmi cením, je jejich přístup k ostatním lidem a práci a jejich zralý přístup k hledání řešení v konfliktních situacích.
Když jsem byla na pololetním semináři pro dobrovolníky ESK v Brémách, seděli jsme spolu jednoho krásného večera u táborového ohně, kde jsme si hodně zazpívali. Během krátké přestávky mezi jednotlivými písněmi nám jedna dobrovolnice navrhla, abychom si na malý kousek papíru napsali seznam svých přání a ten pak hodili do ohně. Podle legendy se pak přání splní. Také jsem napsala na papírek seznam svých přání a hodila ho do ohně. A teď zavřu oči a na pomyslný kousek papíru napíšu jedno přání: Ať se kolegům z Tandemu daří stále dobře a ať jim i nadále vydrží jejich nadšení pro česko-německou spolupráci a dobrá atmosféra, která v kanceláři panuje a kterou jsem znala a znám. Hodím ten papírek do plamenů radosti ze života a řeknu u toho:
Děkuji mockrát za všechno!
A velký dík patří i vám, milí čtenáři. Děkuji vám, že jsem pro vás mohla psát tyto blogové příspěvky, a přeji vám všechno dobré. A jako vždy, zůstaňte s námi, protože noví dobrovolníci na Tandem-ahoj.info se objeví již brzy!
Vaše Mária