Můj krásný rok v Tandemu
Ahoj všichni! Můj poslední příspěvek bude o štěstí a mém dobrovolnickém roce v Tandemu, protože tato témata k sobě neoddělitelně patří.
Jak poznáte, že jste šťastní? Je to tím, že každý den musíte bezpodmínečně zažít něco skvělého a nového? Nebo jsou opravdové zdroje štěstí možná na první pohled neviditelné a někdy považované za samozřejmost? Možná obojí a možná je to u každého individuální. Já sama jsem zjistila, že mohu být šťastná dvěma různými způsoby: Buď ve chvílích, kdy mě pocity štěstí naplní díky něčemu konkrétnímu, nebo v každém okamžiku, pokud vím, že moje nejdůležitější zdroje štěstí – moje rodina, přátelé, vědomí mého pro mě správného životního směřování – jsou tady vždy. Bez ohledu na to, kde jsem a co právě dělám.
Podle mých zkušeností člověk pozná své štěstí také podle toho, že se často usmíváte, aniž byste k tomu museli mít konkrétní důvod. Jednoduše cítíte a víte, že se váš život ubírá správným směrem.
Že jsem u Tandemu šťastná, jsem si uvědomila docela brzy. Zpočátku však šlo o tu fázi štěstí, během níž si plně neuvědomujete, jaké máte štěstí. To štěstí, které se skládá z nenápadných a krátkých okamžiků. Chvíle, kdy si uvědomíte, že se věnujete smysluplným věcem. Okamžiky, kdy si uvědomíte, že jste narazili na dobré lidi, kteří jsou nejen spolehliví a pracovití, ale také přátelští a nesmírně laskaví.
Kolegové z Tandemu tady byli vždy pro mě, ať už šlo o pracovní nebo osobní záležitosti. I přes práci, které bylo někdy víc než dost, si vždycky našli čas, aby se mě zeptali, jak se mi daří a co je u mě nového.
Když se vám nahromadí spousta hezkých chvil, zažijete přechod z fáze štěstí jedna do fáze štěstí dvě, během níž si své štěstí plně uvědomíte a užíváte si ho plnými doušky. Moje šťastné okamžiky, které jsem během tohoto roku zažila, jsou opravdu rozmanité: patří k nim každodenní život v kanceláři, zajímavé projekty a spousta zábavy s kolegy z Tandemu, četné výlety po celém Německu, exkurze, karaoke a nekonečné popíjení kávy s přáteli a známými v Regensburgu. Velmi důležité a nezapomenutelné byly a jsou okamžiky, kdy mi náhodní kolemjdoucí věnovali úsměv. V neposlední řadě musím v kategorii „šťastných okamžiků“ zmínit i ty, které zpočátku šťastné nebyly, ale pomohly mi v životě někam se posunout a za které jsem zpětně vděčná.
V duchu si ze všech těchto okamžiků skládám mozaiku. Mozaika je velmi podobná květině. Květině, kterou pojmenuji květina času. Květina času proto, že jsem všechny tyto krásné okamžiky neprožila najednou, nýbrž postupně. Pokud vám přijde, že se gotická mozaika na obrázku květu času nápadně podobá gotickým oknům kostela na mnichovském Mariánském náměstí, tušíte správně. V Mnichově, když jsem byla na úvodním semináři pro dobrovolníky ESK, mě napadlo, že to, co prožívám během své dobrovolnické služby v Tandemu, vytváří krásnou a pestrou mozaiku vzpomínek.
Čas mé dobrovolné služby v Tandemu utekl jako voda. Pozítří odjíždím z Regensburgu a do té doby toho musím stihnout ještě poměrně dost. Kromě balení kufrů a úklidu bytu se musím rozloučit se všemi přáteli v Regensburgu. Chtěla bych jim i svým kolegům z Tandemu ze srdce poděkovat za svůj krásný rok v Regensburgu. Za všechny ty úžasné věci, které jsme spolu zažili, a za všechno, co jsem se s nimi, od nich a s nimi naučila.
Jednou z mnoha věcí, kterých si na svých kolegyních z Tandemu velmi cením, je jejich přístup k ostatním lidem a práci a jejich zralý přístup k hledání řešení v konfliktních situacích.
Když jsem byla na pololetním semináři pro dobrovolníky ESK v Brémách, seděli jsme spolu jednoho krásného večera u táborového ohně, kde jsme si hodně zazpívali. Během krátké přestávky mezi jednotlivými písněmi nám jedna dobrovolnice navrhla, abychom si na malý kousek papíru napsali seznam svých přání a ten pak hodili do ohně. Podle legendy se pak přání splní. Také jsem napsala na papírek seznam svých přání a hodila ho do ohně. A teď zavřu oči a na pomyslný kousek papíru napíšu jedno přání: Ať se kolegům z Tandemu daří stále dobře a ať jim i nadále vydrží jejich nadšení pro česko-německou spolupráci a dobrá atmosféra, která v kanceláři panuje a kterou jsem znala a znám. Hodím ten papírek do plamenů radosti ze života a řeknu u toho:
Děkuji mockrát za všechno!
A velký dík patří i vám, milí čtenáři. Děkuji vám, že jsem pro vás mohla psát tyto blogové příspěvky, a přeji vám všechno dobré. A jako vždy, zůstaňte s námi, protože noví dobrovolníci na Tandem-ahoj.info se objeví již brzy!
Vaše Mária
Krásný týden v Regensburgu: Protože malá gesta mají velký dopad
Ahoj všichni! Zažili jste někdy tolik úžasných náhod v tak krátkém časovém úseku, že vám přišlo, že to nemůže být náhoda? Nedávno jsem totiž zažila právě takový týden, o který bych se s vámi ráda podělila v tomto příspěvku.
Všechno to začalo v jedno pondělí, kdy jsem se rozhodla jít na koncert ukrajinské lidové hudby. Předtím jsem však měla spoustu věcí na práci: Musela jsem jít nakoupit a učit se, protože mě brzy čekaly závěrečné zkoušky. Tak jsem se šla učit do jedné kavárny na Maximilianstraße. Byla jsem tak zabraná do učení, že jsem si v první chvíli ani nevšimla, že k mému stolu přišel číšník. Nabídl mi porci italských těstovin zdarma, že prý zbyly. Ze srdce jsem mu poděkovala.
Mojí další zastávkou byl supermarket, kde jsem nakoupila spoustu věcí. Ze supermarketu jsem pak do koncertní síně táhla s sebou čtyři těžké nákupní tašky. Koncert byl skvělý. Kvůli hudbě, která se mi dostala pod kůži, jsem úplně ztratila pojem o čase. Ale pak stejně nadešel čas jít domů. Cesta domů mi s těmi čtyřmi těžkými taškami připadala jako věčnost. „Kéž by mi s těmi taškami někdo pomohl,“ Pomyslela jsem si. A najednou se přede mnou zčistajasna objevily dvě sympatické ženy. „Dobrý den, nepotřebujete pomoct?“ zeptala se mě jedna z nich – a aniž by čekala na mou odpověď, vzala si ode mě dvě tašky. Druhá žena si vzala další tašku, tudíž jsem musela nést už jen jednu. „Děkuji, ale ty tašky jsou strašně těžké,“ namítla jsem, i když jsem byla ženám za jejich pomoc moc vděčná. Byly však odhodlané moje tašky chvíli nést. Dobře jsme si popovídaly a po rozloučení to šlo s taškami mnohem snáz.
Druhý den jsem zažila další hezké momenty. Když jsem obědvala v kebabárně, došlo mi najednou jsem si, že jsem si z pultu zapomněla vzít ubrousek. Zrovna jsem se chystala vstát, když ke mně najednou přišla žena, která ještě čekala ve frontě, s ubrouskem v ruce. Pro mě. Než jsem jí stačila poděkovat, už zmizela.
Po práci v kanceláři jsem opět hledala místo, kde bych se mohla jít učit. Posadila jsem se do nedaleké pizzerie, abych si k učení mohla dát cappuccino. Byla jsem tam už dříve,a sice jen za poslední týden dvakrát, a pokaždé jsem si tady objednala cappuccino. Ještě než jsem si stačila objednat, přišla k mému stolu servírka s cappuccinem. Najednou se zdála být trochu nesvá: „Doufám, že jste si přála cappuccino,“ řekla ta sympatická mladá žena. – „Všechno v pořádku, moc děkuji! Zrovna jsem si chtěla objednat cappuccino, ale byla jste rychlejší,“ odpověděla jsem s úsměvem. Vítejte ve světě štamgastů, kde vládne dobrá nálada a telepatické spojení mezi hosty a číšníky.
O den později mi znovu někdo pomohl. Opět šlo o taškovou příhodu. Dvakrát týdně chodím na kurz zumby do fitka v Obertraublingu. Abych ušetřila čas, nakupuji před zumbou v jednom nedalekém supermarketu. To znamená, že pravidelně tahám tašky s nákupem do fitka a odtud na autobusovou zastávku. Když jsem byla na cestě z fitka na autobusovou zastávku, nabídla se mi žena, která byla ten den na zumbě poprvé, že mě i s nákupními taškami odveze na autobusovou zastávku. Cestou jsme si hezky popovídaly a ona mi vyprávěla o své dceři, která momentálně žije v Americe.
Malá gesta mají často velký dopad. Velký dík všem, jejichž jména možná neznám, ale kteří mi umožnili prožít tento nádherný týden v Regensburgu.
Hledání přátel v Regensburgu
Ahoj všichni! Vítejte u mého dalšího příspěvku! Minule jsem vám vyprávěla o svých cestách s Tandemem po Německu. Tentokrát bych vám ráda pověděla něco o svém životě tady v Regensburgu.
Možná jste se už někdy stěhovali do nového města a hledali si nové přátele stejně jako já teď v Regensburgu. A to může být opravdová výzva, zejména pokud ve městě nikoho neznáte. To byl přesně můj případ. Po příjezdu do Regensburgu jsem se nejprve musela vyřešit organizační záležitosti – například nastěhovat se do nového bytu a zjistit, kde se dá v okolí nakoupit. Teprve pak jsem si dopřála trochu oddechu a pustila se do objevování nejznámějších míst v Regensburgu, jako je Katedrála sv.Petra, Kamenný most, Dům bavorské historie a Bismarckovo náměstí. Jak jsem se z Kamenného mostu dívala na západ slunce, představovala jsem si, jak by bylo skvělé, kdybych mohla tento krásný okamžik sdílet s nějakým dobrým kamarádem tady. Od té chvíle jsem se pustila do hledání nových přátel v Regensburgu.
Internet a WhatsApp: moderní vyhledávače přátel
Facebook, Instagram, WhatsApp nebo Meet.up – v dnešní době existuje mnoho online způsobů, jak zůstat v obraze nebo zjistit, co se děje ve městě. Ať už se jedná o koncert, festival nebo výlet do přírody. Každá taková událost může být dobrou příležitostí, jak si popovídat s novými lidmi a navázat nové kontakty. Proto jsem se účastnila různých akcí, jako třeba různých přednášek, společně organizovaných výletů nebo prohlídky města – vždy ve snaze a naději zažít co nejvíce z Regensburgu a najít si nové přátele. Představovala jsem si, že si hned najdu v Regensburgu nové přátele. Ze začátku to nevycházelo, ale nenechala jsem se odradit a zkoušela jsem to dál. Když jsem v Regensburgu strávila asi měsíc, potkala jsem na prohlídce města – Regensburg Free Walking Tour – mladou ženu, která mi řekla o jazykové kavárně „Um die Ecke“.
Jazyková kavárna „Um die Ecke„: Kde se setkávají skvělí lidé a skvělé jazyky
Jazyková kavárna „Um die Ecke“ se koná dvakrát měsíčně. K dispozici je několik stolů, u každého z nich je malá kartička s označením, jakým jazykem se u daného stolu mluví. Jedna osoba je moderátorem a snaží se všechny u stolu zapojit do probíhající konverzace. Jednou mě hlavní organizátorka jazykové kavárny požádala, zda bych mohla moderovat český nebo slovenský stůl. „Samozřejmě, že obojí,“ odpověděla jsem nadšeně. A tak mi dala „české“ a „slovenské“ kartičky a já jsem mohla moderovat svůj stůl dvojjazyčně – jaký to hezký jazykový kompromis! 🙂 Bylo opravdu skvělé vidět lidi z Německa i z jiných zemí, jak se kolem mě motají a procvičují si mé dva rodné jazyky. 🙂
Podle mých zkušeností se opravdu vyplatí, chodívat na akce, které se konají pravidelně, protože se tím zvyšuje pravděpodobnost setkání s podobně smýšlejícími lidmi a navázání nových přátelství. U anglického stolu jsem se seznámila s německým párem, se kterým jsem se potkala i mimo jazykovou kavárnu. Naučili mě karetní hru „Solo“, která je velmi podobná mé oblíbené karetní hře – českému mariáši!
Jazykovou kavárnu „Um die Ecke“ mohu jen doporučit. Nejenže si zde můžete procvičit různé jazyky, ale také se zde můžete seznámit se zajímavými lidmi z celého světa. Zpočátku se jazyková kavárna konala v Alte Mälzerei v Regensburgu. Tam jste si také mohli poslechnout rockovou a metalovou hudbu, protože v sousedních místnostech tam ve stejnou dobu zkoušely různé kapely. Nyní se jazyková kavárna koná jednou měsíčně v pátek večer v „W1 – Centru pro mladou kulturu“ nedaleko regensburského náměstí Haidplatz. Příští termín je 19.07.2024 od 18:30.
Další možností, jak získat nové přátele, jsou jazykové kurzy, které nabízí Regensburská univerzita. Jednou z mnoha věcí, kterých si na své dobrovolnické službě v Tandemu cením, je možnost navštěvovat jazykové kurzy na univerzitě. Nejenže jsem se tam mohla zdokonalit v jazyce, ale také jsem si našla nové přátele. Další skvělé lidi jsem potkala po celém Německu, například v Norimberku, Berlíně, Altenhofu a Lipsku, kam jsem nedávno vycestovala.
Náhodná osudová setkání
„Náhodné setkání osudu“ – na tom jsme se shodli s další kamarádkou v souvislosti s naším setkáním. To, že jsem ji potkala před několika týdny, byla náhoda, protože jsem se pro jednou vydala domů jinou cestou. A naše setkání bylo také osudové, protože to, že jsme se spřátelily, pro nás obě hodně znamená. Ten den jsem se vracela domů přes park a byla jsem na pokraji slz, protože jsem v té době procházela těžkým obdobím v mém osobním životě a cítila jsem se neuvěřitelně osamělá. Najednou jsem uslyšela, jak si v parku někdo zpívá. Rozhlédla jsem se a uviděla mladou ženu sedící v trávě. Chvíli jsem váhala, jestli k ní mám jít, ale po několika minutách jsem sebrala odvahu a oslovila ji. A bylo to velmi dobré rozhodnutí. Nabídla mi, abych si k ní přisedla a zazpívala si s ní. Kromě zpívání jsme si hodně povídali. A pak se ukázalo, že je to moje sousedka – bydlí jen o dva bloky dál!
Někdy se z náhodných známých mohou stát naši přátelé. A někdy nás těžké chvíle dovedou k nádherným zážitkům, které by se jinak nikdy nestaly.
O dalších úžasných okamžicích v Regensburgu si můžete přečíst v mém dalším příspěvku na blogu! 🙂
Můj cestovní deník: S Tandemem na cestách
Bärnau: Podzimní setkání Tandemu, 20.9.-22.9.2023
Pouhé tři dny po příjezdu do Regensburgu jsem absolvovala svou první služební cestu s Tandemem. Každý rok v září se kolegové z německé a české kanceláři Tandemu setkají na takzvaném plánovacím výjezdním zasedání, aby probrali své projekty a plány na nadcházející rok. Tentokrát se setkání konalo v malém malebném městečku Bärnau. Bärnau se nachází v česko-německém pohraničí a je známé svou továrnou na knoflíky a muzeem knoflíků. Bohužel jsme neměli čas tato místa navštívit, protože program byl dost nabitý. Absolvovali jsme však zajímavou prohlídku historického parku Bärnau-Tachov – skanzenu. Mimo jiné jsme se dozvěděli, jak se ve středověku stavěly domy ze dřeva a kamene. Mohli jsme si také vyzkoušet přepravu kamene z lomu na staveniště pomocí trakaře. To bylo docela vyčerpávající. Bylo snadné si představit, jak namáhavé bylo pro tehdejší lidi strávit hodiny prací rukama při stavbě domu.
Během výjezdního zasedání jsem se seznámila se všemi kolegy a kolegyněmi z obou kanceláří Tandemu.
Klingenthal: Navazující školení jazykových animací, 18.10.-22.10.2023
V polovině října to bylo opět malé město v česko-německém pohraničí. Svědčily o tom dvojjazyčné titulky v restauraci a příchozí sms zprávy od Orange – jednou „Vítejte v Německu“ a pak o pár metrů dál „Vítejte v Česku“. Asi žádné jiné místo nemohlo být pro toto setkání vhodnější. Setkali se zde jazykoví animátoři z České republiky a Německa, aby absolvovali pokročilý kurz jazykové animace. Jako dobrovolnice jsem měla za úkol pořizovat z akce fotografie. Nebylo to však tak jednoduché, protože ve chvílích, kdy by se daly pořídit ty nejlepší snímky, jsem byla zcela ponořena do jazykových animací a celkového dění. Podle mých zkušeností jsou však jazykové animace právě o tom: odbourat jazykovou bariéru, bavit se a zapomenout na čas! 🙂
München: Popříjezdový seminář pro dobrovolníky v Německu, 06.11.-12.11.2023
25 různých zemí, 25 dobrovolníků, 25 životních příběhů: Takto vypadal náš seminář při příjezdu. Cílem tohoto semináře bylo seznámit se s ostatními dobrovolníky, kteří stejně jako já vykonávají dobrovolnou službu po celém Německu v rámci Evropského sboru solidarity. Byl pro nás připraven opravdu pestrý program. Zúčastnili jsme se různých seminářů zaměřených na témata, jako je solidarita a individuální a evropské hodnoty. Bylo také dost volného času, takže jsme mohli objevovat Mnichov a naplno si město užít. Během dne jsme navštívili místa, která stojí za to vidět, jako například Marienplatz a Olympijský park. Večer jsme využili skvělé mnichovské klubové scény a navštívili jsme diskotéku a klub s rockovou hudbou.
Na semináři jsme vyráběli plakáty s obrázky a texty, které znázorňovaly naši vlast. Jeden zvlášť emotivní okamžik jsem zažila, když jsem viděla plakát dobrovolníka z Ruska, na kterém popisoval svůj domov v Petrohradě jako domov uprostřed ničeho, protože Rusko pod Putinovým vedením nepovažuje víc za svůj domov. Něco podobného vyjádřila svým plakátem dobrovolnice z Běloruska, která Bělorusko vylíčila jako zemi, kde kvůli autokratickému režimu neexistuje svoboda projevu.
Zvláště mě dojalo, jak tito dva dobrovolníci z Ruska a Běloruska projevili svůj nesouhlas s válkou na Ukrajině a solidaritu a přátelství se dvěma dobrovolníky z Ukrajiny. Připomnělo mi to mého dědečka, který kdysi, když jsem byla ještě dítě, řekl: „Človek nakoniec vyhrá“ – ve smyslu lidskosti a lásky.
Z tohoto týdne v Mnichově se vyklubalo sedm skvělých dní se skvělými lidmi, které budu ještě dlouho nosit v srdci.
Berlin: Česko-německé setkání mládeže v Berlíně, 23.11.-26.11.2023
Byli jste někdy ve Škole čar a kouzel v Bradavicích? Já ano, a sice na česko-německém setkání mládeže v Berlíně na konci listopadu 2024. Ubytovna pro mládež, kde jsme bydleli, vypadala jako škola pro čaroděje z Harryho Pottera. Jediný rozdíl byl v tom, že nenabízela výuku kouzel, ale různé workshopy pro mladé lidi z Německa a Česka – například podcasty, tanec nebo udržitelnou kosmetiku. Nechyběly ani tematické diskuse o mobilitě budoucnosti nebo o LGBTQ a genderové identitě. V sobotu večer se konaly tři různé prohlídky měst, během nichž nám průvodci městem vyprávěli o svých osobních příbězích. Jednalo se o uprchlíka ze Sýrie, bývalého alkoholika a bývalého bezdomovce. Navzdory svým těžkým životním příběhům se jim podařilo ze své situace najít východisko a vést poměrně spokojený život.
Waldmünchen: ahoj.info-Videoseminář, 15.3.-17.3.2024
„Náš svět budoucnosti“ – tak se jmenovala akce, kterou jsem několik měsíců připravovala společně s Isabelle, druhou dobrovolnicí projektu ahoj.info, a dalšími kolegy z Tandemu.
Na semináři mladí lidé z Německa a Česka pomocí různých diskusí, barevných koláží a krátkých filmů vyjádřili své představy o tom, jak si představují svět v budoucnosti. Ve svých krátkých filmech představili zajímavé myšlenky, například o robotech, kteří budou v budoucnu pít kávu stejně jako my dnes. Večer jsme si mohli společně posedět v příjemné atmosféře a završit tak společně strávený den.
Rybníky: Jarní setkání Tandemu, 20.3.-21.3.2024
Stejně jako před půl rokem na podzimním výjezdním zasedání se i tentokrát sešli téměř všichni kolegové z německé a české kanceláře Tandemu, aby společně zhodnotili uplynulý rok a diskutovali o probíhajících projektech. A mně se opravdu nechtělo věřit, že už uplynulo půl roku mé dobrovolné služby!
O svých dalších cestách s Tandemem napíšu více později. Příští příspěvek na blogu bude o tom, jak si najít přátele v novém městě, takže zůstaňte v obraze! 🙂
Ahoj info projekt
Dva dobrovolníci, dvě sousední země, dvě kanceláře Tandemu – to jsou klíčová slova, kterými by se dal popsat projekt ahoj.info. Každý rok přijíždí dobrovolník z České republiky do Německa a naopak dobrovolník z Německa do České republiky. Letos jsem dobrovolnicí v kanceláři Tandemu v Regensburgu a Isabelle je dobrovolnicí v kanceláři Tandemu v Plzni. Setkáváme se na společných akcích Tandemu, které se konají buď v Německu, nebo v Česku. Velmi intenzivně spolu také komunikujeme online. Nejen proto, abychom si mohly společně poklábosit (i když to k tomu samozřejmě patří), ale hlavně proto, abychom probraly důležité organizační záležitosti. Mezi aktivity, které máme s Isabelle v rámci projektu ahoj.info na starosti, patří organizace dvou česko-německých akcí (video seminář v Německu a konference mládeže v České republice) a také pravidelné příspěvky na Instagramu a Facebooku.
V polovině března se ve vzdělávacím centru pro mládež ve Waldmünchenu uskutečnil videoseminář „Náš svět budoucnosti“, který jsme intenzivně připravovaly. Setkali se zde mladí lidé ve věku 16-26 let z Německa a České republiky, aby diskutovali o tom, jak by mohl vypadat svět v budoucnosti, a své představy společně realizovali formou krátkých filmů. Více se o tom dočtete v mém dalším příspěvku na blogu „Můj cestovní deník aneb na cestách s Tandemem“.
Naše pravidelné příspěvky na sociálních sítích se mohou týkat široké škály česko-německých témat. Jednou z věcí, které si na své dobrovolné službě v Tandemu vážím, je, že si mohu volně vybírat témata v česko-německém kontextu. Bývalá dobrovolnice Maren psala příspěvky na blog o svém životě v Plzni a o svých cestách po Česku a Německu. Já porovnávám německé a české idiomy, které znamenají totéž, ale v němčině a češtině jsou formulovány jinak. Každý pátek tyto idiomy zveřejňuji formou obrázkového Karuselu na Instagramu a Facebooku. Versteht ihr nur Bahnhof (doslova česky:Rozumíte pouze nádraží), nebo jste z toho jelen? A to je přesně to, o co jde. 🙂
Jako dobrovolník můžete v Tandemu vykonávat i další činnosti, například pomáhat kolegům při organizaci a vedení akcí. Můžete také psát krátké texty o novinkách na webu ahoj.info pro pravidelný zpravodaj přes Newsletter. Myslím, že je skvělé, že si můžete vybrat, kterých aktivit se chcete zúčastnit, a kolegové v Tandemu jsou vstřícní a rádi vás zapojí do svých projektů.
Zatím jsem popsala svůj každodenní život v kanceláři. Ve skutečnosti moje dobrovolnická služba zahrnuje také poměrně hodně času stráveného na služebních cestách. Možná by to někomu přišlo moc, ale jsou i lidé jako já , kteří jsou ve vlaku jako ryba ve vodě, když mohou být hodně na cestách. 🙂 Zde je stručný přehled mých dosavadních služebních cest:
- Tandem-Herbstklausur / Podzimní klauzura v Bärnau
- Aufbauschulung für Sprachanimateur:Innem / Navazující školení pro jazykové animátory v Klingenthalu
- Deutsch-Tschechisches Jugendtreffen / Česko-německé setkání mládeže v Berlíně
- On Arrival-Seminar für ESK-Freiwilligen / Popříjezdový seminář pro ESK- dobrovolníky v Mníchově
- Fortbildung zu deutsch-tschechischem Jugendaustausch “ Gemeinsame Geschichte“ / Školení k česko-německým výměnám mláděže „Sdílená historie“ v Max Mannheimer Studienzentrum v Dachau
- ahoj.info-Videoworkshop / Videoseminář ve Waldmünchenu
- Tandem-Frühlingsklausur / Jarní Klauzura v obci Rybníky
Zůstaňte v obraze, můj další příspěvek „Můj cestovní deník aneb cestování s Tandemem“ bude brzy:)