(Nový) začátek
Jak člověk začíná psát blog?
Když budu upřímný: sedím už poměrně dlouhou dobu před prázdnou obrazovkou a absolutně netuším, jak mám tenhle první článek o mém dobrovolnictví začít. Ale tyhle okolnosti mi poskytnou alespoň úvod – a jelikož už tu takhle sedím a vy to snad právě čtete: pojďme rovnou k věci.
Krátce o mně: jmenuji se Max, je mi 20 let a letos jsem úspěšmě odmaturoval. Místo toho, abych šel rovnou do nejbližší posluchárny a vrhl se tak do studia, rozhodl jsem se pro malou okliku: rok v zahraničí v rámci Evropského sboru solidarity (ESC).
Mým novým domovem se stala Plzeň. Proč Česko? To je jednoduché: nikdy jsem tam nebyl!
Co zde vlastně dělám, je asi první otázka, která vás pravděpodobně napadne. V následujících měsících budu dobrovolničit v organizaci Tandem.
Pro všechny, kteří toto jméno nikdy neslyšeli (já sám jsem o tom před mým nástupem také netušil): jedná se o organizaci, která se věnuje výměně mládeže mezi Německem a Českou republikou. Jejím cílem je umožňovat setkávání lidí z obou zemí, podporovat vzájemné porozumění a posilovat i rozšiřovat stávající vztahy.
A samozřejmě jde také o naučení se pár nových slov v daném cizím jazyce. Podle mě je to důležité téma, a přesně proto jsem tady.
Obecně je pobyt tady v České republice dobrá příprava na případné stěhování v Německu, pokud by to bylo kvůli mému studiu nutné.
Počáteční období je pochopitelně náročné a je to poměrně výrazná změna. Nové město, nové prostředí, cizí jazyk a žádní známí.
Já osobně jsem to během prvního týdne pociťoval velmi silně, a to spolu s určitým pocitem nejistoty. Také se mi trochu stýskalo po domově.
Tyhle emoce však byly očekávané a bral jsem je jako výzvu, kterou bylo potřeba překonat. Zvládl jsem to docela dobře, i když musím přiznat, že velký podíl na tomhle úspěchu měla i jedna další dobrovolnice. O ní bude samostatný příspěvek, takže se máte na co těšit!
Každopádně začátek je za mnou a já se těším na to, co přijde dál!